Tento příspěvek nemá za cíl Vás zahltit všemi možnými a nemožnými pocity z cest, zážitky co jsme viděli-neviděli, kde jsem zvracel, funěl či odpočíval (to někdy příště). V případě, že preferujete cestování s CK, tak jsou pro vás asi následující řádky zbytečné. Pokud jste naopak vyznavači individuálního cestování, tak právě vám je tento pokus o zmapování příprav a samotné realizace cesty určen. Samozřejmě, že knižní průvodce a mapa v ruce Vám bude i nadále nezbytným pomocníkem.
Cíl: Naším cílem byl trek k Everestu přes Kala Patthar, Chola pas a Gokyo, s „odbočkou“ na NMA vrchol – Kongma Tse (Mehra Peak – nezaměňujte s oblíbenou Merou Peak), nedaleko vesnice Lobuche. Nakonec jsme z časových důvodů údolí Gokyo vynechali a po ataku Mehry jsme sešli do údolí Chukhung a zpět do Namche. Takže kromě vyřizování formalit pro trekingové cesty, máme za sebou i administrativní kolotoč při vyřizování Climbing permitu na NMA vrchol (přelom dubna a května 2008).
Očkování: Bez očkování bych poté, co jsem v Nepálu viděl a zažil, nenastoupil ani do letadla (píchnul jsem si žloutenku, břišní tyfus, tetanus, meningokok – to až tak nutné není, ale na druhou stranu místním zvykem je chrchlat, plivat a vůbec všemožně a pokud možno nahlas vylučovat hleny). Pokud se chystáte do malarických oblastí (pouze některé nížinné oblasti), tak asi s sebou antimalarika, ale to se poraďte u odborných lékařů (www.vakciny.net [3]).
Pojištění: Asi nemá smysl někomu radit, že se má do podobných destinací pojistit - to je asi jasné. Jen bych chtěl upozornit, že při vyřizování Climbing permitu na Mehru peak jsme museli v žádosti uvést číslo našeho pojištění – měli jsme k dispozici pojištění Alpenverein, které Vám na počkání vyřídí např. v CK Alpy (www.alpy.cz [4]). Druhý člen našeho teamu si vše zapomněl doma, tak si to číslo prostě vymyslel a ono to naštěstí prošlo.
Peníze: Vezli jsme si USD, na které jsou místní hodně fixováni. Není problém si ve směnárnách v Kathmandu vyměnit eura nebo cokoliv jiného. S naší tvrdou českou kačkou budete mít však problémy. V Kathmandu jsou i bankomaty (označené jako ATM – v okolí Thamelu jsem viděl asi 3). Výběr z obyčejné Visa karty (ČSOB) mě stál cca 85,- Kč. Kurz ve směnárnách se v dubnu 2008 pohyboval v rozmezí 61 – 66 NRS (nepálská rupie) za 1 $, což cca odpovídalo kurzu čtyři rupie za českou korunu. Placení kartou není obvyklé, některé obchody tuto možnost nabízely, ale s avizovanou srážkou poplatku – nevyzkoušel jsem.
Celkové množství peněz je samozřejmě velmi individuální, a to především podle Vaší náročnosti a podle toho co chcete vidět. Obecně platí, že stravování ve městě je na naše poměry hodně levné. Ceny jídla v horách se vyrovnávají těm našim, naopak ubytování je velmi levné a v lodgii se pohybuje od 100 – 300 NRS za pokoj.
Každopádně rezerva na účtu se hodí vždy..
Letenky mezinárodní: Tak dlouho jsme taktizovali až nám letenky z Prahy a Mnichova ve zvolený termín vyprodali. Nakonec jsme upřednostnili Franfurkt před Vídní, a to za cca 23,5 tis. s poplatky. Let byl naplánován z Franfurktu do Doha (Katar), zde přestup a následně let do Kathmandu. Vše na křídlech QATAR AIRWAYS. Objednáno prostřednictvím portálu letuska, vyzvednuto a zaplaceno na Můstku v Asiana travel. Překvapením bylo, že cena byla od avizované on-line rezervace o pár korun nižší – věc v České kotlině opravdu nevídaná.
Potvrzení zpátečního letu je opravdu nutné a bez tohoto potvrzení se nemusíte dostat na zpáteční let, a to v Čechách rezervovaný a zakoupený. Pokud poletíte s QATAR AIRWAYS, tak mají kancelář přímo na mezinárodním letišti v KTHM a druhou kousek od Thamelu nedaleko nového královského paláce (mapku můžu poslat na e-mail).
Letenky vnitrostátní: Do Lukly létá několik společností. My jsme viděli nejvíce pendlovat Nepálské aerolinky, Sita air a Yeti airlines. Na základě kladných referencí, které jsem našel na webu jsme se rozhodli pro Yeti air. On -line rezervaci (www.yetiairlines.com [5]) potvrdili z Yeti na e-mail s jiným dnem návratu do KTHM než jsme chtěli. Naštěstí vše obratem opravili a platba na základě poslaného autorizačního formuláře proběhla bez problémů (zpáteční let za cca 4 200,- Kč). S potvrzením o přijaté platbě a rezervaci jsme v den příletu šli letenky vyzvednout přímo do kanceláře Yeti v Thamelu. Vše proběhlo bez problémů, jen platbu chvíli dohledávali. Data odletu a příletu se překvapivě nelišily a to, že hodina odletu trochu neseděla zase až taková hrůza nebyla. I když v zásadě platí čím ráno dříve tím lépe.
Vnitrostátní letiště sídlí v sousedním areálu mezinárodního terminálu. Taxikáře na místní let upozorněte nebo se Vám stane, že se budete muset, tak jako my, se v plné polní přesouvat. Opět platíte letištní poplatky (169 NPR) a zase se prodíráte miliony místních, kteří se tváří jako zaměstnanci letiště a kteří vám se vším zaručeně pomůžou, samozřejmě že za adekvátní bakšiš.
Poněkud dobrodružnější je zpáteční let z Lukly, kde nám večer před odletem majitel lodgie vzal naše letenky a za hodinu přišel s tím, že je vše o.k. Ráno pak první otázkou od slečny na přepážce bylo, kde jsme spali a ne s kým a kdy letíme. Výsledkem byl odlet o hodinu dříve a úplně jinou aerolinkou než jsme přiletěli. Prostě to nějak funguje a vůbec není důležité pochopit jakJ.
Co s sebou: Oblečení a výbavu nechám stranou. Jen se připravte na čtvero ročních období v rozpětí 14 dnů (naše minima byla – 10/-15 ºC, maxima jsme na sluníčku raději ani neměřili). Z potravin jsme si brali pouze vitamíny, čokolády, tangy apod. s tím, že se budeme stravovat na místě. Když jsem po týdnu u jednoho z nás vyhrabali sáčkovou polévku a českou paštiku, tak byste nevěřili jak jsme si po nepálských specialitách pochutnali. Pokud nemáte benzínový vařič a používáte plyn, lze, ale docela těžce, koupit v Namche kartuše na „naše Varky“.
Povolení pro pobyt v horách – treking: Pokud chcete jen trekovat (Everest region), tak si předem nic zařizovat nemusíte. Potřebujete pouze registrační kartu, tzv. TIMS (Trekker’s Information Management System). Vyřízení je zdarma, jen potřebujete vyplnit formulář a mít s sebou fotku. Kartu vydává Nepal Tourism Board (NTB, www.welcomenepal.com [6]) a nebo Trekking Agencie´s Association of Nepal (TAAN, www.timsnepal.com [7]). Jelikož jsme si vyřizovali Climbing permit (nutný pro vrcholy, vyjma Gokya a Kala Pattharu), tak jsme tuto registraci nepotřebovali. Jednoduše proto, protože už jste registrováni někde jinde. Nicméně „náš člověk“ (Chandra – jméno), ještě v Čechách vyhledaný, nám doporučil s ohledem na náš bezproblémový pochod po trekingové trase (a ne úplně legitimní vyřízení termitu a pochod bez šerpy), si tuto kartu vyřídit. Učinil tak za nás, a to za postradatelných 100 NPR/osobu. Během pochodu jsme pak nechávali climbing permit v batohu a mávali jsme pouze TIMS registrací. Při vstupu do NP Sagarmatha jsem viděl, že formulář k TIMS vyplňují někteří překvapení turisté na místě – takže to asi jde vyřídit i při vstupu (myslím, že je TIMS letošní nebo loňská novinka).
Povolení pro pobyt v horách – Climbing permit a výstup na NMA vrchol: Pro výstup na tyto vrcholy je nutné vyřízení climbing permitu, který vydává Nepálská horolezecká asociace. Za vydání musíte zaplatit poplatek. Skupina do 4, což byl náš případ, platí 350 $. Tím to zdaleka nekončí, dalších 250 $ musíte zaplatit za Garbage deposit. Ten je Vám refundován, ale pouze v tom případě, že do kanceláře SPCC v Bakche Bazaaru (Sagarmatha Pollution Control Committee) donesete odpadky z výstupu. Jelikož jsme během dvou dnů, které jsme strávili při výstupu na Mehru snědli pár tatranek a čínskou polévku, raději jsme odpadky sbírali po celou zbývající část treku. V odpadcích nemějte plechovky, jinak dostanete školení, abyste si ji vzali až do KTHM. Co se děje s těmi stovkami plechovek od trekařů (ti nic neplatí a nic nepotřebují), které lze po cestě koupit, fakt nevím. Samotné potvrzení pro refundaci připomínalo spíše skeč „Ducháček to zařídí“. Nicméně jsme za drobný poplatek dostali toužebné razítko, které nám otevíralo cestu na vrácení našich 250 babek. Nad smyslem tohoto opatření nemá smysl přemýšlet, prostě to tak je a pokud bude alespoň o jeden sáček v horách míň, tak to asi smysl má (i když je to strašné byrokratická mašinérie). Příběh končí v Kathmandu, kde by měla horolezecká asociace na základě razítka z SPCC 250 $ vrátit, nejlépe prostřednictvím zprostředkovatelské agentury.
Poslední důležitou věcí je samotné vyřízení permitu. Přímo na stránkách asociace se dozvíte, že o vydání můžeme žádat pouze prostřednictvím akreditovaných agentur (místní ck, jejichž seznam je na webu NMA). Největším problémem je povinnost najmutí šerpy. Tomu byste měli platit kromě denního platu, pojištění i let do Lukly (i když domácí mají letenky levnější). Šikovný tah jak se dostat do spárů místních cestovek. Trochu naivně jsem drtivou většinu z nich ještě z Čech oslovil, jestli by to nešlo „nějak“ zařídit. Ozval se jeden jediný (ostatní chtěli organizovat celý náš pobyt), a to Chandra, který nám vše za 100 $/na hlavu vyřídil. Do permitu vepsal jméno svého šerpy, který se pohyboval v Chukhungu pod Island peakem. My jsme tedy mohli bez šerpy, ale s povolením vyrazit. Nechci polemizovat zda to bylo dobré rozhodnutí či nikoliv. Faktem je, že bychom ho potřebovali 1 den ze 14, ale právě ten jeden den nám chyběl, to když jsme se plácali a hledali správnou cestu k vrcholu. Pokud by někdo chtěl využít služeb agentury, která nám vše zařídila, můžu poslat kontakt. Na čem jsme se dohodli, tak opravdu zařídil a neměl žádné jiné nenadálé požadavky nebo výdaje. Naší velkou chybou bylo, že jsme se s ním nedohodli a nenajali si šerpu pouze na 1 – 2 dny výstupu na Mehru (určitě by to v jeho případě šlo zařídit).
Přílet:
Po dosednutí v KTM musíte získat vstupní vízum. V příletové hale jsou stolky s formuláři, které jsou dva a nepochopím na co veškeré ty informace mají. Ten první už rozdávali přímo v letadle, s tím druhým jsme se poprali až ve frontě – opravdu počítejte s tím, že místní úředník je placený od strávených hodin za pultem a ne od vyřízených žádostí. První úředník vybere penízky, druhý zkontroluje a zapíše do knihy a třetí a nejdůležitější dává razítko. Celá sranda vás přijde na 30 USD/osobu a na jednu pasovou fotku. V letištní směnárně si vyměňte pouze nezbytné peníze pro jeden den v KTHM, protože kurzy v thamelských směnárnách jsou daleko výhodnější. Před letištní halou pak čekají davy Nepálců, kteří nabízejí taxi, hotel a vše co Vás napadne. V první řadě si však musíte pořídit lístek na taxi u přepážky za dveřmi. Cena do Thamelu činí 400 NPR, naopak z centra na letiště nebyl problém se domluvit na ceně 300 NPR nebo dokonce za 200 NPR. Na přepážce nám rovnou vyřešili problém s hotelem a nabídli pokoj za 15 $/pokoj, na což jsme kývli a řidič si to už uháněl s batohy na střeše. Slíbili nám čisté a klidné místo a opravdu v tom neskutečném bordelu kolem to byla oáza, i když ve srovnání s námi trochu špinavá.
Odlet:
Před odbavením musíte na místní přepážce banky zaplatit dalších 1695 NPR. Oficiálně by to měla být turistická odletová taxa. Naštěstí je na letišti bankomat pro případ, že se vám rupie rozkutálely. A čím jiným bychom měli ukončit náš pobyt než dalším vyplňováním formuláře.
To vše Vás jistě nemine, a to pokud do Nepálu přijedete na vlastní pěst. Vše ostatní je již spíše věcí samotného pobytu, který už řešíte a prožíváte tzv. on-line……