Národní park Øvre Pasvik - na rusko-finské hranici

Zobrazit pro tisk

Rozlehlé a otevřené borové lesy přikrývají nízké a mírně se svažující horské hřebeny, mezi kterými září horská jezírka a zelenají se široké bažiny. Krajina nezměněná od samého úsvitu času, kdy vládla pravidla matky přírody a člověk nebyl ničím. Les na hranicích s Finskem a Ruskem je jedním z největších panenských lesů v Norsku. Žije zde mnoho východních rostlinných a živočišných druhů, které nenajdete nikde jinde na norském území. Jedním z nich je například rojovník, známý také jako labradorský čaj.

Národní park byl založen v roce 1970 a později rozšířen na dnešních 119 km2 o 33 let později. Krajina je většinou plochá s nízkými a zalesněnými hřebeny. Napříč celým parkem vedou dvě řeky a čtvrtina parku je tvořena vodní hladinou. Největším jezerem je Ellevatn, situované v severozápadní části parku. Øvre Pasvik má klima, typické pro severní vnitrozemí, se suchými a chladnými zimami. Ročně tu napadne 300-400 mm srážek, z toho nejvíce na podzim.

Parku dominuje prastarý borový les s padlými a mrtvými stromy. Podél řek najdete i občasné skupinky nízkých břízek, olší a osik.  Díky plochému charakteru krajiny je poměrně velká část parku tvořena bažinami. Ačkoliv by se snad na první pohled mohla zdát flóra chudá, bylo na území parku registrováno 190 rostlinných druhů. Některé z nich jsou typickými zástupci tajgy, na které nenarazíte nikde jinde na norském území.

V parku Øvre Pasvik se nachází také speciální ptačí fauna. Sibiřské sojky jsou tu relativně početným zástupcem a jejich zvědavost zaručí, že se s nimi téměř stoprocentně setkáte. Z dalších ptáků, kteří zde hnízdí můžeme jmenovat labuť, jeřába nebo sibiřské potápky. Dravým ptákům tu kraluje především orel mořský nebo káňata, noční oblohu brázdí několik druhů sov.

Zvířena je velmi bohatá. Údolí obsahuje nejhustší medvědí populaci v Norsku a medvědice tu každé jaro vyvádějí mláďata. Narazíte tu i na vzácného lumíka. Z velkých savců se v parku usídlili jeleni a v zimě přicházejí sobi. Vlčí smečky nebo výskyt rosomáka jsou také naprosto běžnými jevy.

Historické nálezy ukazují, že lidé obývali toto údolí již od útlé doby kamenné. Dalšími obyvateli byli Sámové, jenž se zde usadili od roku 500 do konce 19. Století, ale postupně byli vytlačeni přistěhovaleckými osadníky, přicházejícími za težbou dřeva a zemědělstvím. Staré lovecké chýše nicméně dokazují, že pro prapůvodní obyvatele z doby kamenné byl lov nejdůležitějším způsobem obživy v dřívějších dobách.

Turistika
Park nenabízí přílišnou podporu turistům, je tu jen pár rekreačních a ubytovacích zařízení. Existuje tu pouze několik značených tras, a tak pokud se vydáte do neznačené části parku, je dobrým tipem držet se řek, jezer a potoků. Ty nabízejí v tomto terénu jediné jednoznačné orientační body. Park také představuje fantastické podmínky pro rybaření. Lipanů, pstruhů a okounů jsou tu plné řeky.